Přátelství

Miláčku, o čem dnes píšeš?

Ještě ani nevím, těžké téma..

Řekni...

O přátelství.

Ajee, tak to tě nebudu rušit.

:-D :-D

Když jsem nastoupila na šestileté gymnázium, třídní učitel po skončení prvního školního roku dostal opravdu geniální nápad. Taková moc vtipná hra, jak se dozvědět o spolužácích co nejvíce a sblížit se. Jmenovala se "BATERKA". Probíhalo to tak, že si každý vzal velký papír, rozpůlil ho čárou a na jednu stranu nakreslil znamínko plus a na druhou minus. Papír se zabalil a napsalo se na něj vaše jméno. Takto koloval po třídě a každý mohl napsat, co si o daném člověku myslí, aniž by se musel podepsat. A co se mi vrátilo? U plusů bylo ( nojo, to psali kluci J ): jsi hezká.. jsi vážně moc pěkná.. chtěl bych s tebou chodit.. pěkně bruslíš.. A u minusů například: myslíš si, že jsi krásná, ale to vůbec není pravda.. jsi ještě taková malá naivní růžová holčička, prober se.. jsi prostě kráva.. nesnáším tě.. máš nejmenší prsa ze třídy ( chachá, a tady jsem vás pak za rok  všechny strčila do kapsy a už nikdy nenosila pushup :D ). No a jelikož jsem byla odjakživa hodně citlivá, odešla jsem domů s rohlíkem na tváři a přemýšlela o tom celé prázdniny.

A tak se to se mnou táhlo. Měla jsem pocit, že jak ve škole, tak v krasobruslení, mě holky moc nemusí a kluci sice můžou, ale jinak J. Ale já přitom stála o jedno jediné, o opravdové přátelství, které dodnes považuju za jedno z nejkrásnějších a nejdůležitějších věcí v životě. Bylo mi z toho smutno a nechápala jsem, proč to tak je. Vždyť já bych se pro druhé rozkrájela, co dělám špatně? Do kolektivů jsem nikdy moc nezapadla. Snažím se být člověk, který je cílevědomý, pracovitý, diplomatický, hodný a štědrý, ale nikdy jsem neměla potřebu se v nějakém kolektivu prosazovat a upevňovat si nějakou pozici. Přišlo mi to odjakživa dětinské, primitivní a tak jsem vždycky byla spíš
individualista. Brala jsem to tak, že když někteří nemají zájem, vnucovat se nebudu.

V tomto článku Vám napíšu pár mých poznatků o přátelství a o vztazích, které jsou výsledkem mého bedlivého pozorování v průběhu několika let J. Předem upozorňuji, že je to pouze můj názor, moje zkušenosti a budu ráda za Vaše reakce a cením si každého komentáře.

1.   PŘEDSUDKY. Postupem let jsem pochopila, že nejde o to snažit se zavděčit někomu, natož všem. A to, že je svět plný předsudků a lidé škatulkují, jsou neupřímní, pomlouvají, závidí a lžou, je bohužel dnes běžná věc. Je velké štěstí najít vaši spřízněnou duši a opravdové přátelství. Ti lidé, kterým za to stojíme, vědí, jací doopravdy jsme. Mají nás rádi a přijímají nás i se všemi chybami a nedostatky, tak jako my je. Na těchto lidech nám přece záleží. A zbytkem se zkusme prostě netrápit. Znáte ten příběh s oslem? Lidé pozorují muže a ženu, kteří v případě A: vedou osla. A řeknou si: "ti jsou hloupí, mají osla a nesvezou se na něm!" V případě B: muž sedí na oslovi a žena jde vedle něj. Pomyslí si: "to je teda prevít, nechá se vézt a chudák žena musí jít po svých." V případě C: žena sedí na oslovi a muž jde vedle. Lidé: "hele, to je ale podpantoflák." V případě D: oba jedou na oslovi. Lidé: "chudák zvíře, to je týrání!!" Takže záleží na úhlu pohledu- cokoliv uděláme, může být pro někoho špatně, pro někoho dobře. Myslím, že je důležité, abychom my sami cítili, že to, co děláme, tak je s tím nejlepším úmyslem a svědomím.

2. NAŠE HODNOTA. Zakopaný pes zpackaných vztahů může být také v tom, že pokud si nevážíme sami sebe a nevnímáme svoji hodnotu, působíme tak i na své okolí a tím mu nevědomky dovolujeme, aby s námi "bezcenně" zacházeli. Můj kamarád mě naučil jedné neuvěřitelné fintě. Říká mi: když ti někdo poděkuje za to, že jsi pro něj udělala laskavost nebo mu pomohla, co odpovíš? A já klasicky: že taky děkuji ( ale já přece něco udělala pro něj, ne on pro mě ) a že není vůbec zač. Není zač? Je přece zač J. Tudíž mi poradil odpovědět: rádo se stalo. A věřte nebo ne, dodnes mi to dělá velký problém. Ale tím, že řeknete: "Rádo se stalo", tak dáváte druhému najevo svoji hodnotu, kterou znáte a slušně, s úctou přijmete poděkování. Má to opravdu magickou sílu tato slova.

3.   KRÁSA NEDOKONALOSTI. Znáte to krásné přísloví? Opravdový přítel je ten, který tě zná se všemi chybami a nedostatky, a přesto tě miluje. Nemá smysl si na něco hrát. Podle fenoménu jménem "Pratfall Effect", který ve své studii popsal E. Aronson, jsou oblíbenější lidé, kterým se stane třeba nějaká nepříjemnost, omyl nebo trapas, než ti, kteří působí veleúspěšně a dokonale. I mně jsou takoví lidé sympatičtí, protože jsou přirození a působí více lidsky. Přiznaný neúspěch také získá své významné plusy, což potvrdil Kennedy, který v roce 1961 způsobil naprosto zásadní strategickou chybu. Díky tomu, že přiznal svoji odpovědnost za osudové pochybení a projevil lítost, se stal jedním z nejpopulárnějších prezidentů USA.

4.   ČAS NAD ZLATO. Mám hodně známých, dost kamarádů a pár opravdových přátel včetně mojí babičky. A za ty jsem opravdu vděčná. Myslím, že tady nezáleží na kvantitě, ale kvalitě. Věnujte se lidem, které máte rádi a je to vzájemné a ne jednostranné. Možná, že když omezíte čas s některými lidmi, zjistíte, že je vám líp a uleví se vám.

5.   SAY NO. Když vás někdo vytočí doběla, napočítejte do deseti a přemýšlejte. Potom řekněte svůj názor tak, jak to cítíte. Neschovávejte hněv v sobě a nedělejte, že se nic neděje. Pokud po vás někdo chce laskavost, můžete mu vyhovět, to je logické a hezké. Ale nejde z toho dělat pravidlo a dělat někomu například sekretářku nebo taxikáře. Jsou lidé, kteří se tváří jako přátelé, ale ve skutečnosti člověka využívají. Každý občas už musí říct slovo NE nebo NEMŮŽU, NEMÁM, NECHCI, TO SE MI NELÍBÍ. Protože máme právo na svůj prostor a odpočinek. Je moc hezké dělat svým přátelům radost, něčím je obdarovat, vymyslet překvapení. Ale je hezké vědět, že vás mají rádi jen tak, protože jste.

6.   TAK JDE ČAS. Někdy se stane, že se vaši dobří přátelé někam odstěhují nebo mají v plánu delší pracovní cestu. Může jim také přijít do života nový člověk, třeba nový partner, který jim najednou "vezme" veškerý čas a ovlivní je. Nebo se stanou rodiči na 200%. Nezlobte se na ně za to. Je to přirozený vývoj a pokud má vaše přátelství pevné základy, opět se Vám do života vrátí. Opravdové přátelství spočívá i v tom, že můžete po letech pokračovat tam, kde jste přestali.

7.   VÍRA V SEBE. Když Vás zradí přítel, ať už je to váš partner nebo kamarád, hodně to bolí. Někdy přijde kudla do zad nečekaně nebo to už tušíte dlouho. Není vám z toho dobře, protože cítíte přicházející pohromu v kostech a to se podepisuje na vašem zdraví. Každý má právo dostat druhou šanci a odpuštění, ikdyž důvěra je velmi křehká věc. Já jsem dala několik druhých šancí a většinou se nevyplatily. Jedno je ale jisté: stoprocentně může člověk věřit pouze sám sobě. Říká se, že pomocnou ruku hledej na konci svého ramene. Ale to přece není až tak špatná zpráva: na sebe se vždy můžeme spolehnout. Proto si myslím, že opravdových přátel, kteří by nám skutečně pomohli, nemáme mnoho, ale o to víc si jich važme.

8.   VRBA. Taky máte takové "kamarády", kteří se vám ozývají hlavně, když něco potřebují? Většinou si chtějí postěžovat, povídají a povídají a je to hlavně jejich téma: já, já a zase já. Udělají si z vás zkrátka tichou vrbu. Je hezké přítele povzbudit a pomáhat mu, podpořit ho v trápeních a bolestech, ale pokud je někdo neustále negativní a vyžaduje si pozornost a chválu, je to vyčerpávající. Každý vztah by měl být vyvážený. Proto mysleme někdy i na sebe. Proč? Protože se přece potřebujeme.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem mým přátelům a blízkým osobám, protože vím, že se mnou to taky není vůbec jednoduché a jsem si toho vědoma J.

Jaké jsou vaše zkušenosti se vztahy? Líbil se Vám tento článek? Napište mi sem nebo na facebook. Hezký den, N.