Run baby, run


Kdyby mi někdo řekl, že uběhnu za dva roky 2 500 km, věřila bych, že se zbláznil. Po tom, co jsem spoustu let závodně krasobruslila a v 19 letech dost nešťastně skončila, nechtěla jsem sport ani vidět. Po x letech nicnedělání přišel velký zlom a já tu nastřádanou energii potřebovala někde vybít. Zkoušela jsem všechno možné, jen ne běh. Z krasobruslařských tréninků si dodnes vzpomínám na ufuněné trápení běhu na čas, kdy jsem doslova potila krev, protože naše paní trenérka z Ukrajiny měla představu, že musím běžet stejně rychle jako můj o tři roky starší, vyšší a o mnoho kilo těžší a svalově vybavenější taneční partner. Tudíž jsem to prostě nesnášela. Jenže posilovna a sálové lekce nenaplnily má očekávání. Když jsem se dozvěděla, že díky běhání se úžasně hubne, byla jsem odhodlaná to zkusit. Ano, největším motivem bylo zhubnout. Chtěla jsem se zbavit mých pneumatik a probrat zamrzlý metabolismus.


Hrozně jsem se děsila toho, že lidi se budou dívat na to, jak se venku pokouším o běh a budou si říkat "o co se ta holka proboha snaží" (to je prokletí vrcholových sportovců, potřebujete být pořád ve všem šikovní, vynikat a je vám fakt trapně, když vám něco nejde). Jednoho dne, plná hrůzy a strachu z toho, že to bude bolet, jsem prostě "vyběhla". Napoprvé jsem uběhla asi jen 3 kilometry, píchalo mě v boku a o nadšení se mluvit nedalo. Pak jsem ale hned uběhla 3,5 kilometrů, napříště 4 kilometry a během dvou týdnů jsem se dostala na 5 kilometrů. Bolelo to. A hodně. Proklínala jsem svůj nápad, vzpomínala na tréninky s Ukrajinkou, ale nechtěla jsem to vzdát, i když se zatím žádné výsledky nedostavily (nejlepší je váš úmysl s běháním nebo čímkoliv oznámit několika kamarádům a příbuzným, aby vám bylo trapný něco jen tak zabalit).


Pak jsem se dozvěděla o aplikaci Endomondo, která mě naprosto nadchla. Pozor, teď přijde ta absurdita a zlomový okamžik: jéé, já si ty kilometry můžu měřit díky gps v mobilu a ještě všichni uvidí, jak jsem šikovná a kolik kilometrů jsem uběhla, nirvána!! :-D Najednou neexistovalo uběhnout 3,9 nebo 4,9 kilometrů, to by byla ostuda. A potřebovala jsem být lepší a lepší a překonávat se. Těšila jsem se, až uběhnu svou první desítku a až pokořím hranici 100 kilometrů nebo až si udělám nový rekord na 5 kilometrů. Úplně jsem zapomněla, že něco bolí a užívala jsem si sladkých endorfinů po doběhnutí, příjemných pocitů a nově dosažených cílů. Když mě pozdravil první pan běžec "AHOJ" a zvedl ruku, byla jsem prostě nadšená. A taky, začala jsem hubnout, což byl můj původní záměr, že. Padalo to ze mě bleskovou rychlostí a cítila jsem se naprosto skvěle.

Po čase mě napadlo, že zkusím běhat ráno, abych se mohla víc soustředit na sebe. Opravdu jsem nesnášela ranní vstávání, ale slyšela jsem, že ranní běh je ještě účinnější, nastartuje skvěle organismus a celý den máte víc energie. A přišlo něco, čemu se říká objevení Ameriky a musím to přirovnat k jednomu z nejhezčích pocitů v životě. Budík v 6 ráno, protáhnete se, podniknete své základní potřeby a.. nikde nikdo, jooo, málo lidí, hurá!! Svěží vzduch, den se probouzí, sluníčko vykukuje a vy si naprosto šťastně a lehce běžíte. Jakoby vám zrovna někdo masíroval záda :-D Je to úžasně osvobozující, perfektně si pročistíte hlavu a uděláte něco pro sebe.


Jelikož ale umím věci přehánět a běhala jsem každý den, ozvaly se mi záda, takže jsem tuto milovanou zálibu musela trochu omezit na 2-3 krát týdně. O to víc si to užívám a věřím, že nikdy běhat nepřestanu. Samozřejmě se stane, že nemám svůj den a mám těžké nohy, to k tomu ale patří. Díky běhání a upravené stravě (když běháte v té první nadšené fázi, nepřežíráte se, fakt ne) jsem zhubla 7 kilo. Něco jsem zase nabrala zpět, protože tělo si na každý pohyb po čase zvykne, ale udržuju se díky tomu ve formě. Uvažuju o tom, že si zkusím půl maraton nebo aspoň atmosféru závodní desítky, ale ještě nejsem rozhodnutá. Prozatím se chystám podruhé na brněnský Rainbow run.


Nejdřív jsem běhala nalačno, teď se mi ale osvědčila půlka banánu před a vyvážená snídaně po doběhnutí. Nejraději snídám ovesnou kaši s proteinem a ovocem nebo mugcake. Pokud se mi velkou náhodou naskytne běh v lese nebo na pláži, užívám si zvuků přírody, jinak běhám kolem naší řeky se sluchátky v uších. Pokud potřebujete inspiraci na hudbu ke běhání nebo chcete váš playlist oživit, koukněte sem:


Co se týká tenisek, ideální je měnit ca po 500ti kilometrech a zatím jsem se naprosto spokojila s teniskami na běh z Lidlu :-D Uvažuji nad investicí do lepších, protože přece jen změkčují tvrdé dopady na asfalt a chrání tak naše klouby a záda. Pokud mi poradíte, budu ráda.

Ohledně tempa musím říct, že běhám lehce svižným tempem, nikam nespěchám. Nejlepší čas na prvních 5 kilometrů mám 26:01, takže žádná rychlost. Ale kamarádka mi poradila střídat sprinty a výklusy, že se skvěle nastartuje metabolismus a spaluje se mnohem intenzivněji. Tento styl běhu je o poznání náročnější a říká se mu taky H.I.I.T. ( vysoce intenzivní intervalový trénink, link je tady http://www.aktin.cz/clanek/1719-hiit-vysoce-intenzivni-intervalovy-trenink ). Při běhání nosím neoprenový pás přes břísko, tudíž se na této mojí problematické partii nejvíc zapotím.

Pokud máte jakékoliv dotazy, pište mi. Nebo koukněte na můj instagram na fotky z terénu a tagujte #behamslaskou. N.