Bali, ostrov snů- 1. díl


Za život jsem se hodně nacestovala, hlavně po závodech a soustředěních s krasobruslením. Byla to de facto celá Evropa, USA a Kanada. Na takových cestách ale z daného místa moc nevidíte, protože máte maximálně tak 1-2 dny volna a jinak jste na ledě. A jelikož jsme trénovali v podstatě nonstop, za jeden týden dovolené za rok jsem toho moc procestovat nestihla. Po skončení s krasobruslením se to samozřejmě zlepšilo a já měla konečně možnost pár hezkých míst navštívit. Velmi mě okouzlila Itálie, Řecko i Kapverdské ostrovy.

Žádná moje dovolená ale nikdy nebyla delší jak 10 dnů. Takže je Vám asi jasné, že jsem se těšila jak malá holka na moji vysněnou cestu na BALI, která trvala neuvěřitelné 3 týdny!! Byl to pro mě obrovský zážitek a moc ráda bych Vám v tomto článku sdělila důvody, proč BALI navštívit a samozřejmě se s Vámi podělím i o pár rad a tipů.

Abych Vás nalákala, tak na úvod zmíním, že Bali je ostrov o sympatické rozloze 5633 km² a najdete ho mezi Jávou na západě a Lombokem na východě. Severní břehy omývá Jávské moře, jižní pak Indický oceán. Bali má božské tropické klima, nádhernou přírodu, luxusní podmínky pro potápění, delikátní gastronomii, mírumilovné náboženství, unikátní kulturu, úžasně milé a usměvavé obyvatele a jedinečnou atmosféru. Rýžová políčka jsou naprostou oázou klidu a věřte, že tolik odstínů zelené jste ještě neviděli. Banány tu chutnají úplně jinak - samozřejmě mnohem líp :-), místo koček vám přes cestu přeběhne opice, kokosová voda je tu obyčejné pití a neskutečná pohoda a krása na Vás dýchá úplně všude.

Na indonéský ostrov BALI jsem letěla v říjnu 2015 s přítelem. Letenky jsou dnes už hodně cenově dostupné, my jsme je tehdy kupovali v celkem velkém předstihu, s odletem z Prahy a s mezipřistáním v Hong Kongu. Letenka vyšla pro jednoho na 14 tisíc korun, ale myslím, že je dnes seženete i levněji.

Cesta byla dlouhá, ale zmíněné mezipřistání v HONG KONGU bylo příjemným zpestřením. Za návštěvu zde určitě stojí výhled z Victoria Peak na celé město a ve večerních hodinách světelná show Symphony of Lights, která probíhá nad střechami mrakodrapů. Světelnou show, kterou doprovází hudbou i místní rádio, jsme bohužel nestihli, ale už samotné osvícení mrakodrapů bylo krásné. Vše uvidíte i z přístavu Victoria Harbour a z promenády Avenue of Stars, kde si můžete udělat příjemnou procházku. V Hong Kongu si určitě nezapomeňte vzít pořádnou mikinu, protože metro a všechny obchody jsou tu brutálně překlimatizované. Gastronomie v Honk Kongu je výborná. Očekávat můžete tradiční čínskou kuchyni, ale i tu mezinárodní. My jsme tu ochutnali výborné ryby, závitky a polévky. Bohužel se nám nepodařilo najít restauraci oceněnou Michelinskou hvězdou, která byla původně pouličním stánkem. V Hong Kongu je totiž cokoliv najít celkem velký problém, místní se nám snažili ochotně poradit, ale ani s jejich pomocí jsme restauraci nenašli :-D.


Když jsme dorazili na Bali, hned nás překvapila ochota a příjemný přístup balijců a taxikářů. Většina místních, kteří se pohybují v turistických místech, umí anglicky a domluvíte se bez problémů. Naši cestu jsme začali dvoudenní zastávkou v DENPASARU. Neměli jsme předem nic domluvené, pouze ubytování na tyto první dvě noci přes Booking. Volili jsme tak proto, že jsme se chtěli vždy variabilně rozhodnout podle toho, kde se nám bude líbit. Měli jsme štěstí a hned ze startu jsme narazili na naprosto dokonalé ubytování, kde jsme byli úplně sami. Takový malý deštný prales s bazénkem, ach. Kousek od tohoto ubytování jsme našli naprosto senzační pouliční restauraci. Všeobecně na Bali platí, že čím hůř restaurace vypadá, tím lepší a kupodivu i levnější jídlo tam mají- rada číslo jedna. Klasické turistické restaurace jsou úplně nejhorší a předražené. Tady v této naší nalezené "restauraci" CAFÉ MUWARDI jsme si dávali místníspecialitu "MIE GORENG", a "NASI GORENG" což jsou rýžové nudle s masem,oříšky atd. a bylo to chuťově tak vyladěné, že bych to mohla jíst nonstop. Nikde jinde neměli nic vzdáleně podobného. Měli tu taky božské ovocné koktejly z čerstvého ovoce celkově nás večeře pro dva a 4 maxi koktejly vyšly cca na 90 korun v přepočtu. Najdete je na adrese "jl.doktor muwardi no.7 renon denpasar".


První den jsme podnikli výlet na TANNAH LOT, což je nejznámější chrám celého BALI. Tento mořský chrám leží na skalnatém mini ostrůvku a jeho okolí je prostě nádherné. V chrámech na Bali probíhají nepřetržitě modlitby a ceremoniály. Víra je pro místní nesmírně důležitá a z velké části tu převládá Hinduismus. Už ráno pokládají ženy kolem svých domečků a na svatá místa "obětinky" k usmíření bohů a tuto činnost několikrát denně opakují. Obětinky jsou tvořeny košíčkem z palmového listí, který je vystlán barevnými květy. Je v něm i pár zrnek rýže a vonná tyčinka. Takže moje další rada zní, koukejte se i pod nohy, ať se vám nepodaří jako mně nějakou tu obětinku omylem zašlápnout. Po cestě k Tannah Lot jsme se osvěžili kokosovou vodou a dali si vynikající dezert - knedlíčky z rýžové mouky obalené v kokosu plněné sladkou šťávou, podávané v palmovém listě. Bylo to naprosto delikátní a nikde jinde na ostrově jsme na to už nenarazili ( bohužel jsem v tom okouzlení zapomněla tuhle lahůdku vyfotit!! :-D ).


Druhý den jsme se taxíkem přesunuli do UBUDU, kterému se říká kulturní srdce Bali. Zde považuji za nutné zmínit, že s pomocí taxi se na Bali dostanete kdykoliv a kamkoliv. Např. z jihu na sever ostrova za cca 4 hodiny a cestu vždy můžete spojit s příjemným výletem, jelikož většina taxikářů jsou zároveň i průvodci. My jsme dostali tip na úžasného člověka, kterého můžu jen doporučit. Jmenuje se Made, mluví i česky a postará se o Vás jako o vlastní :-).

Ceny jsou u něj příznivé. Za celodenní výlet zaplatíte za dvě osoby se vším asi 60 euro: https://www.facebook.com/made.wirnaya?fref=ts . My jsme cestou do Ubudu zvládli výlet na dokonalé rýžové políčko. To je prostě zelený ráj. Rýžových políček je tu spousta a každý průvodce (taxikář) vám cestou poradí a ochotně zastaví. Je dobré se podívat i na nějaké menší a méně turisticky známá rýžová políčka. Opět jsme si přáli naobědvat se s místními a dali jsme si tu vyhlášenou specialistu BABY GULING, rožněné prasátko. Zastavili jsme i na ochutnávce LUWAK kávy - což je cibetková káva, která je tou nejžádanější a nejdražší na světě. "Překvapením" je proces jejího získávání. Cibetky jsou masožravé šelmy, ale živí se i pojídáním kávových bobulí, které jim pomáhají s trávením. Jakmile bobule projdou procesem fermentace (tento proces je právě klíčový, díky němu má cibetková káva prý nezaměnitelnou chuť a aroma), kávové boby se "vyloupnou" z trusu cibetek a následně projdou procesem pražení na způsob medium. Samotná příprava pak vypadá stejně, jako když si doma vaříte turka. Já osobně jsem v tom chuťový rozdíl nevnímala, pouze mi káva překvapivě více voněla. Za prohlídku a ochutnávku nic neplatíte, ale pozor, tady si kávu rozhodně nekupujte, je tu zbytečně předražená. Kupte si třeba jednu, abyste udělali místním tržbu. My jsme bohužel nakoupili několik balení pro rodinu a posléze zjistili, že i na letišti je cibetková káva levnější. V Ubudu rozhodně stojí za návštěvu tzv. opičí prales. Čeká Vás krásná procházka zelenou džunglí a opice jsou tu velice přátelské, někdy až drzé. Dávejte si pozor na brýle a věci si držte pevně u těla.


Následující den jsme podnikli další přesun na východní pobřeží do AMEDU, kde jsme si půjčili skútr a projeli se po nádherném okolí. Vyzkoušeli jsme opět několik místních restaurací a podívali se i do chudších vesniček. V obchůdcích jsem si koupila dvoje nádherné šaty za mnohem lepší cenu, než třeba v Ubudu. Po dvou dnech odpočinku jsme se z Amedu přesunuli lodí na ostrůvky GILI. Cesta lodí pro mě byla popravdě šílená. Pokud budou vlny, připravte se na hodně divokou jízdu. Už při nástupu byli někteří cestující do půl pasu mokří a jsem opravdu ráda, že jsem nedopadla jako pán, který seděl za mnou a po 10 minutách chytil mořskou nemoc. Kapitán byl ovšem vybaven pytlíky na zvracení a osvěžovačem vzduchu, žádný stres :-). Plavba nebrala konce, v jednu chvíli jsme byli čumákem úplně nahoru a já věřila, že jsme v Titanicu a potápíme se :-D. I z fotek můžete vidět, že náš výraz nadšení při nástupu mluví za vše. Tahle "jízda" trvala něco přes hodinu a nemohla jsem uvěřit, že jsme pohromadě. Čtvrtá rada zní: kinedryl s sebou.



Chcete vědět, co bylo dál? :-) Pokračování je tady: